Médii proběhla zpráva, že vláda schválila 15.2.2021 zvýšení schodku státního rozpočtu na 500 mld. Kč. Očekával jsem, že se ozve bouřlivá polemika a vlna nesouhlasu ze strany veřejnosti, ekonomů i opozice, zejména té, která se vydává za "konzervativní". Ale je relativně "ticho po pěšině", tedy až na pár vyjímek. Paní ministryně financí Alena Schillerová nám vysvětlila, že: "tyto vyšší výdaje nejsou ničím jiným než investicí do co nejrychlejšího návratu k normálu", zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/rozpocet-schodek-ministerstvo-financi.A210215_172538_ekonomika_klf, tedy i že v roce 2021 se "proinvestujeme k prosperitě”.
Nejsem přesvědčen, že nepřiměřené zadlužování je správnou cestou k prosperitě. Současná výše státního dluhu ke konci 3.čtvrtletí je 2 071,9 mil. Kč, zadlužení činí 38,3% HDP. Do konce roku 2021 Ministerstvo financí očekává dluh 43,3% HDP. Zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovuje tzv. "dluhovou brzdu" ve výši 55% HDP. Stávajícím tempem 5% růstu zadlužení ročně se k tomuto limitu dostaneme někdy v druhém čtvrtletí 2024. Co pak? Buď vláda “zabrzdí" a příjme drakonická opatření, nebo ve shodě s parlamentem “brzdu" bude ignorovat. O jaká opatření se bude jednat je nasnadě. Zvýšení příjmů státního rozpočtu formou zvýšení daní, a snížení výdajů na sociální politiku, zdravotnictví, školství, na infrastrukturu, snížení státního aparátu.
Proč tedy nezačít brzdit již letos? Ano, zvládání pandemie stojí mimořádné náklady. Strany napříč politickým spektrem prosazují nejrůznější kompenzace podnikatelům a živnostníkům. Proti zásadě "zdraví a život především" nelze nic namítat. Ale lze namítat proti způsobu neúčinných lockdownu a cyklického otevírání a zavírání, kdy máme nyní již třetí vlnu. Možná jedno účinné opatření v říjnu mohlo vést jen k jedné "V" křivce a menším ekonomickým dopadům. Špatně řešená je také míra spoluúčasti a spoluodpovědnosti zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu na vzniklých ztrátách.
Dluh sám o sobě není "zlo". Tím je dlouhodobý, nezvládaný a nepřiměřeně vysoký dluh vzhledem k příjmům, ať se jedná a soukromou osobu nebo stát. Je to jako by člověk měl několik let dluh na několika kreditních kartách s úrokovými sazbami někde nad 15% ročně. Dostat se z takového dluhu vyžaduje disciplínu a odříkání. Platí to pro jednotlivce i stát. V současné situaci zde chybí "konzervativní" přístup mezi politiky a politickými stranami. Nepříjemná pravda se těžko vyslovuje a není to dobrá PR strategie.
Mám výhradu k v současné době rozšířené "moderní monetární teorii" hlásající, že vysoké státní zadlužení není problém . Jako by tradiční ekonomické teorie byly nemoderní. Těmito "moderními" teoriemi se řídí vlády a centrální banky řady zemí. Centrální banky v rámci "quantitative easing" tisknou peníze jak na běžícím pásu, a to peníze levné a dostupné. Záplava levných peněz vyvolává ve svém důsledku "bubliny" na akciových, komoditních, finančních, nemovitostních trzích, vede k zvýšené poptávce po spekulativních "růstových akciích" (viz bublina “GameStop", poptávka po Bitcoinu, růst cen bytů a domů ve velkých městech. Výsledkem je nerovnováha na trzích.
Bubliny splasknou, dluhy bude třeba splatit. Ekonomické zákony platí stejně jako ty přírodní. Šetrnost, odpovědnost, disciplína a předvídavost jsou jedinou cestou ke zdravým financím.